Tohle vlastně není nic jiného než upocený, lehce uřvaný rock’n’roll zahraný s mladickým elánem a příklonem k hardcore scéně. Chytlavá kytarovka s trendy „ksichtem“ má ve svém středobodu dostatečně šíleného zpěváka v osobě Jason Aalon Butlera, který jako jediný ze současné sestavy působí v LETLIVE již od jejího založení v roce 2002. Sám musel na onu chvíli, kdy jeho kapela výrazněji prorazí, čekat dlouhých devět let. Situace se pro skupinu změnila hlavně po tom, co je v roce 2008 viděl na koncertě Oliver Sykes z BRING ME THE HORIZON. Jejich album „Fake History“ opětovně vydala stáj Epitaph Records a věci se daly do pohybu. Společná turné s předními partami, okupujícími hranici melodického hardcoreu a rock’n’rollu, tuto smečku oprávněně katapultovala do záře reflektorů.

„The Blackest Beautiful“ je jen potvrzení jejich současné pozice. Stále mladá a současně již dost protřelá banda muzikantů dokáže stavět skladby, kterým fouká do plachet silný svěží vít, pohánějící mnohé kusy s téměř hardcoreovým zápalem, ale současně se nezdráhá rozvolnit hutné, zběsilé momenty melodickým vokálem, jenž má notně pocukrovaný chuťový ocas. Tyto dva fragmenty se u LETLIVE mezi sebou nijak vzájemně neperou, ale naprosto přirozeně se proplétají a tvoří tak pestrou paletu barev, jimiž aktuální skladby doslova hýří.

Novinka „The Blackest Beautiful“ jde ještě o něco víc naproti posluchači, než její předchůdce „Fake History“, a obsahuje nejen více motivů, které se „zaryjí“ již napoprvé, ale i pestřejší množství stylů, jež do sebe LETLIVE do sebe za poslední dobu absorbovali. Z mého pohledu natočili album široce rozkročené mezi hardcorem a mainstreamovým rockem a na rozdíl od většiny podobných mě až na dvě, tři výjimky baví vše i po mnoha měsících od vydání.